Historie je vždy krásnou kapitolou každého oddílu, zvu vás na procházku oddílovou historií , postupně zde naleznete fotografie a články i ze součastnosti , která se stále více prolíná. Život oddílu není možné rozdělit na minulost a přítomnost.
Druhý oddíl skautů Ústí nad Labem byl obnoven roku 1945. Naším šátkem v roce 1945 byl černý šátek s modrým lemováním. Prvním poválečným vedoucím byl bratr Josef Šrámek, který měl přezdívku Robin. Narodil se v Ústí nad Labem a žil zde i za okupace němci. Byl studentem gymnázia, které v roce 1945 zahájilo první vysílání rozhlasu v české řeči bylo to umístěno v protileteckém krytu v Mariánské skále. Bratr Robin byl jeho prvním hlasatelem. Druhý oddíl vedl až do roku n 1948, kdy odešel studovat vysokou školu elektrotechnickou. Dalším vedoucím byl bratr Gajdica, který po krátké době odešel k armádě. Třetím vedoucím byl velmi krátkou dobu bratr Vzrůst. Roku 1946 akademický malíř pan Jarošík, ústecký rodák, věnoval 2. oddílu ručně malovanou oddílovou vlajku, která se zachovala až do dnešní doby. V roce 1945 vznikl oddílový pokřik. „ Hola hej jasnou líc, slunci mládí, kráse vstříc, junácký vždy v srdci žár, Ústí dvojka zdar, zdar, zdar. “ Oddíl se skládal ze tří družin, družiny Tygrů, Kamzíků a Jelenů. Každá družina se skládala z deseti skautů. Členové tohoto oddílu byli z větší části studenti gymnázia v Ústí nad Labem a další skauti chodili do Měšťanské školy, dnešní základní školy. Celkově bylo v oddíle třicet skautů. První klubovna byla v prostoru nynější ulice Bělehradská, Hilbertova a Obránců míru. Byla to dřevěná kruhová stavba, která byla zřejmě postavena během války. Skauti si museli tuto klubovnu opravit a také vyrobit i její vybavení. Společně s druhým oddílem byl v této klubovně i dívčí oddíl. V důsledku plánované výstavy obytných domů byla zbourána roku 1948. Jako další klubovnu měli od roku 1948 do roku 1949 v ulici Velká Hradební č.p. 688 / 59. Zde byl oddíl pouze krátkou dobu, neboť došlo ke zrušení činnosti junáka a klubovnu převzal svaz české mládeže. První letní tábor se konal u břehu Břehynského rybníka, poblíž hájovny. Břehyně spadala pod obec Doksy. Vedoucím tábora byl bratr Robin. Počet účastníků není přesně znám. Vybavení tábora zajistil svaz přátel junáka včetně materiálního zabezpečení a některých potravin, které byly dodány do republiky v rámci akce UNRA (byla to tehdy pomoc USA naší republice). Kuchařkou byla paní Kebarová, matka jednoho skauta. Další tábor byl v Chřibské roku 1947, který trval tři týdny. Vedoucím tábora byl bratr Robin. Skauti si tento tábor vařili sami bez kuchařky. Na tomto táboře došlo k nehodě, při které byla Hráškovi, pozdějšímu vedoucímu 2. oddílu, prostřelena noha nad kolenem při sportovní střelbě ze vzduchovky. Hrášek po operaci strávil zbytek tábora v nemocnici ve Varnsdorfu. K tomuto táboru není žádná obrazová dokumentace. Třetí tábor byl u vesnice Podkost u hradu Kost. Počet účastníků se nepodařilo zjistit. Vedoucím tábora byl bratr Robin. Skauti si vařili sami. Druhý oddíl ukončil svou činnost dne 3.2. 1949, z důvodu tehdejší vlády a jeho členové se museli přeregistrovat do svazu české mládeže. A od té doby se nescházeli. Druhý oddíl obnovil činnost v březnu 1968, kdy byl vedoucím bratr Jiří Hanauer - Hrášek. V roce 1968 bylo zaregistrováno 18 skautů, v roce 1969 potom 23 skautů a v roce 1970 stále 23 členů. Činnost tohoto oddílu trvala až do roku 1970. Dne 16.9. 1970 přešlo do pionýra 9 členů. Tímto okamžikem skončila legální činnost 2. oddílu. V roce 1971 se ještě někteří členové scházeli a ještě v létě uspořádali letní tábor v Konrádově. Třetí klubovna byla na Skřivánčím poli v ulici Červený vrch č.p. 1129 / 11. V této klubovně sídlili až do října 1969 spolu se svazem mládeže, kde nám byla dána výpověď. Po opuštění klubovny získal druhý oddíl dne 17.10. 1969 v Mošnově ulici č. 11 klubovnu v protileteckém krytu. V důsledku normalizačního procesu roku 1969 dostal oddíl dne 6.4. 1970 okamžitou výpověď, která byla zdůvodněna prováděním nezbytných stavebních úprav. Tímto rozhodnutím skončila oficiální činnost druhého oddílu. Skauti se začali scházet u bratra Hráška, který jim zajistil dřevěný domek v nynější Hanzlíčkově ulici č.11. Toto provizorium vydrželo oddílu do srpna 1971, kdy se konal poslední tábor v Konrádově. V roce 1969 se uskutečnil letní tábor u Valkeřic. Byl společný s oddílem z Klíše, jehož vedoucím byl bratr Áťa a byl rovněž vedoucí tábora. Na tomto táboře nebyl bratr Hrášek. Tábor se mohl uskutečnit díky panu Křiváčkovi, otec sestry Evy Tvrzníkové – Nohy, který byl hospodářem ZV – ROH spolku pro chemickou a hutní výrobu. Zajistil nám věnování podstatného vybavení tábora. Díky tomuto daru se mohli uskutečnit i další letní tábory, neboť již začínala tzv. normalizace politických poměrů a skauti neměli možnost přijímat další dary. Na táboře ve Volkeřicích se účastnilo 19 skautů. K tomuto táboru není obrazová dokumentace. Další tábor se uskutečnil roku 1970. Konal se od 3.8. do 24.8. 1970. Tábor se nacházel v CHKO Kokořínsko. Konrádov je místní osada, která byla část spádové oblasti obce Mšeno u Mělníka a nachází se na trase Dubá – Mšeno. Zúčastnilo se ho 19 skautů a dva činovníci. Kuchyně byla od tábora vzdálena asi 500m a byla společná pro chlapecký i dívčí tábor. Kuchyně byla umístěna v údolí na soukromém pozemku v prostoru mezi kapličkou, studánkou a nejbližší chalupou. Dívčí tábor byl od chlapeckého vzdálen asi 500m. V současné době je místo, kde se konal letní tábor, vymíceno a vůbec se nepodobá původnímu tábořišti. Kuchařkou byla sestra Babča, maminka bratra Hráška. Vedoucím tábora byl bratr Hrášek a zdravotníkem MuDr. Hanauerová, manželka bratra Hráška. Při přípravě tábora ani při jeho konání nebyly žádné problémy, neboť všechny složky, které dávali souhlas s provozem tábora, nám vycházeli velmi vstříc. Teď jedna zajímavost. V místě tábora byla do pískové skály vytesána skautská lilie s letopočtem konání tábora, která je tam do dnes. Roku 1970 byl vydán komunistický příkaz o zákazu činnosti skautských oddílů, a proto byl tábor v roce 1971 tajný. Opět se konal u Konrádova. Tento mini-tábor byl společný s částí bývalého druhého oddílu a s částí oddílu dívčího. Počet účastníků byl asi 20 skautů, z toho byli činovníci bratr Hrášek a bratr Nedvěd. Tento tábor byl třítýdenní a byl v prostoru bývalého dívčího tábora z roku 1970. Tento tábor byl vlastně soukromý sraz bývalých členů tábora z roku 1970, kteří žili ze vzpomínek na minulé tábory. 17.listopadu byla sametová revoluce a proto se mohl po druhé znovu obnovit 2.oddíl. K prvnímu setkání bývalých skautů a skautek došlo na podzim roku 1989 v budově Českých drah na Střekově. Tuto schůzku inicioval bratr Rolland Sýkora-Rolf. Zde se sešli bývalí skauti a skautky z první republiky, z roku 1945, 1968 a nový zájemci o skauting. Po tomto setkání byla ustanovena okresní rada Junáka, které předsedal bratr Rolf a pět prozatímních středisek. Vůdcem našeho 4.střediska se stal bratr Hrášek. Všichni dostali prozatímní skautské legitimace. Později se pořádal rádcovský kurs. Zde se budoucí vůdci, vůdkyně, rádci a rádkyně seznámili se skautskou myšlenkou, skautskou praxí a činností oddílu, zkrátka se skautingem. Dne 21.4. 1990 byl tento rádcovský kurs zakončen skautským slibem v Pískovně u Sebuzína. Na tomto kursu byl i bratr Václav Macek-Kamzík. Po slibu dostal bratr Kamzík od bratra Hráška starou vlajku 2.oddílu a převzal oddílový pokřik. Další činnost zahájil druhý oddíl koncem dubna roku 1990. Nových členů bylo 22 a mezi nimi byl bratr David Kužela-Čára, budoucí vůdce oddílu. Byla jim nabídnuta klubovna na zahradě u bratra Hráška, bývalá klubovna z roku 1970. Skauti mu za odměnu pomáhali na zahradě. Ale všechno není tak jednoduché a proto jsi museli skauti budoucí klubovnu opravit. Chlapci museli vybetonovat podlahu, nasadit nové okapy, spravit střechu, zavést elektriku a náhodou při jedné schůzce našli na skládce vyhozenou kulisu malby krajiny. A sní ozdobili jednu stěnu své klubovny. Skauti jsi klubovnu vyšperkovali a byli na sebe pyšní, jak se jim práce zdařila. Mezi tím se schůzky konali ve včelím úlu a v altánku jednou týdně na Hráškově zahradě. Zde se scházeli společně s dívčím oddílem, který vedla sestra Kotě. Z počátku bratr Kamzík vedl družiny sám a vytipovával jsi vhodné rádce pro vedení družin. Bohužel ani později nepřevzali historické názvy družin, protože se nedochovali družinové vlajky a skauti si vybrali sami názvy družin. Vznikli tři nové družiny-Vlčáci, Krahujci, Bobři. Pokřik Vlčáků: My jsme Vlčáci, přírody ochránci, na kytky nešlapem, nic zbytečně nelámem. Pokřik Krahujců: Krahujci jsou páni, před přírodou hlavu sklání, chrání jí a čistí, a zničit jí nedopustí. Pokřik Bobrů: My jsme Bobři, co stavějí hráze, neznáme starosti, ani nesnáze. Druhý oddíl chtěli přejmenovat na číslo 42, ale členové si stáli za historickou 2, která jim díky tomu zůstala. Bratr kamzík učil skauty co je to skauting, idea, skautskou praxi a hodně čerpal ze stezky. Když bylo krásně a sluníčko pěkně svítilo a hřálo šli chlapci na louku za zahradu a hráli zde různé hry. Skauti s bratrem Kamzíkem také jezdili na výpravy do širokého a blízkého okolí. Jezdilo se do okolí Blíževedel, Jetřichovic, Brtníků, Mezné louky a samozřejmě do Českého středohoří. Při jedné výpravě z Dobětic na hrad Blansko, náhodně objevili v lese zpustošenou studánku. A rozhodli se, že se o ní budou starat. Na další výpravě ke studánce, postavili nad ní dřevěnou stříšku, pořádně jí vyčistili a dali na ní tabulku s nápisem 2. oddíl skautů Ústí nad Labem. Každé jaro a podzim ke studánce chodili, aby jí vyčistili a napili se její studené a dobré vody. O tuto studánku se 2. oddíl stará dodnes. Přišli prázdniny a s nimi i tábor. Bratr Kamzík si netroufá jet s oddílem samostatně, a proto jede na společný tábor s kamarádkou Jitkou Sklenářovou-Prckem. Prcek vedla pionýrský oddíl v Děčíně. Tábor se konal začátkem července v Lipové u Šluknova na pionýrské základně. Účastníků z 2.oddílu zde bylo 5. Táborová hra byla na motiv divokého západu. Před prázdninami bratr Hrášek pozval starší skauty k sobě na chalupu do Ráje u Mšena, je zde velká zahrada a jiná příhodná místa k táboření. Nabídku na tábor přijali jen dva skauti – bratr Petr Tvrzník-Káně a bratr Honza Hájek.Oba tábory byli pěkné a všichni měli spoustu pěkných zážitků. Oddíl přes prázdniny nezahálel a scházel se v klubovně. V září byla konečně dokončena klubovna a skauti se na schůzkách pořádně věnovat skautské činnosti. Rádci a podrádci pravidelně ve čtvrtek docházeli ke bratru Kamzíkovi na oddílovou radu.Zde se připravoval oddílový program,řešili se problémy na schůzkách a projednávali různé připomínky.Bratr kamzík se rádcům všemožně pomoc s jejich problémy a starostmi.Do naší klubovny přichází další dva oddíly, 43.chlapecký oddíl a 44.dívčí oddíl. Bylo nás tam moc, ale co se dá dělat. Klubovny nejsou.Časový harmonogram byl takový: Pondělí – Vlčáci – rádce bratr Čára Úterý – Vlčata – bratr Akela Středa – Krahujci – rádce bratr Honza 1x do měsíce oddílová schůzka – Kamzík Čtvrtek – skautky 1.oddíl – sestra Kotě Bobři – rádce Petr – malá klubovna |